Paříž, 9. listopadu 2016

Od mého návratu z Kolumbie uplynuly čtyři měsíce. Čtyři dlouhé měsíce nostalgie. Je to jednoduché: Chybí mi Kolumbie. Chybí mi jeho bláznivé večírky, jeho krajina a laskavost jeho obyvatel. Dokonce Chybí mi Bogota kde jsem zůstal skoro dva měsíce. Budovy z červených cihel tohoto gigantického hlavního města samozřejmě nestojí za architekturu Paříže. Doprava je peklo. Veřejná doprava je děsivá: 2 miliony lidí denně využívají transmilenio. Musíte doslova bojovat, abyste se dostali do autobusu. Ale lidé z Bogoty jsou vždy usměvaví a přátelští, a to je dobře! Je to energické město, kde se dobře žije!

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem se „nebál“, když jsem zrušil letenku zpět do Francie. Moji přátelé a rodina mě žádali, abych se vrátil domů a byl „rozumný“. Rozhodl jsem se poslouchat ten malý hlas uvnitř, který mi říkal, abych zůstal. Svého rozhodnutí vůbec nelituji. Objevil jsem zemi, kterou jsem si zamiloval.

A právě dnes se dozvím, zda jsem se dostatečně naplnil kolumbijským optimismem. Dokážu si udržet pozitivní postoj k výsledkům amerických voleb?

AŤ ŽIJE KOLUMBIE!!!!

Tento článek byl původně napsán v francouzský