„Jazyky se volně šíří, míchají a pletou a míří k nevyhnutelnému osudu globálního jazyka“ – Gabriel García Márquez 

Ve škole Nueva Lengua, s kancelářemi v Medellínu, Cartageně, Ibagué a Bogotě, všechny v Kolumbii, pěstujeme hluboký zájem na zdůraznění bohatství kolumbijské kultury a podpoře cestovního ruchu v různých městech. Ve stejném smyslu funguje španělština jako prostředek, který toto spojení usnadňuje. Níže uvádíme stručný přehled historie tohoto jazyka a neformálních výrazů, které mohou vyplynout z jeho používání. 

Takhle to všechno začíná 

Byli jsme svědky významných proměn, které náš jazyk zažil od romanizace ve druhém století. V té době se jazyky začaly stávat pouhými varietami, z nichž vznikly romantické či novolatinské jazyky jako portugalština, galicijština, katalánština, francouzština, italština, rumunština a samozřejmě španělština. 

Španělština, v současnosti druhý nejrozšířenější jazyk s přibližně 400 miliony lidí, má kořeny v latině, převládající v Římské říši. Po pádu této říše zaznamenalo používání španělštiny významné změny v gramatice, fonetice, morfologii, syntaxi, konfiguraci, používání a společenském uznání. Jazykové normy hrály zásadní roli při výběru a regulaci vhodného používání španělštiny, která se rozšířila, upevnila a normalizovala v Evropě a Latinské Americe. 

Správně vést jazyk: normy a použití 

Snaha ovládat jazyk vedla k vytvoření příruček, průvodců a knih, které naznačují „vhodné“ používání španělštiny. Často máme tendenci věřit, že tato pravidla jsou jediná správná, učíme se je, abychom nevypadali nekulturně. Subjekty jako Královská španělská akademie (RAE), Asociace akademií španělského jazyka (ASALE), Severoamerická akademie španělského jazyka (ANLE) sestavily nejčastější chyby, aby podpořily vhodnější používání španělštiny. 

Tato pravidla však vyvolávají kontroverzi, protože některé návrhy mohou být absurdní nebo špatně přijaté těmi, kdo věří, že znají španělský jazyk.

Návrhy, jako je odstranění „H“ a „V“ nebo odstranění některých akcentů, vyvolaly debaty. Kromě těchto úprav je záměrem jazyk zjednodušit a dát prostor těm, kteří jej vždy používali neformálně. Ačkoli jsou jazykové změny diachronní a jazyk se postupem času vyvíjí, mnohé jsou založeny na běžných chybách mluvčích. 

Vezměte si jako příklad slova jako „amigovio“, „spanglish“ a „güisqui“, dříve odsuzovaná, ale nyní akceptovaná RAE. Navzdory tomu existují tací, kteří nesdílejí změny, které se odchylují od původní etymologie a příliš se vzdalují od původního slova. 

Ostatní mluvčí: jazyk, který přetrvává 

Ne každý sdílí obavy z toho, že se řekne „haiga“ nebo „haya“, „bylo“ nebo „bylo“, „iendo“ nebo „jdu“. Existují skupiny mluvčích, kteří přednostně zachovávají diatopické jazykové variety spojené s místem svého původu, ať už regionálním nebo místním. 

Ačkoli je nám řečeno, jak se vyjadřovat a kdy používat určité rejstříky, jako je standardní, každodenní a kultivovaný, kdo má právo vnucovat slovník, který není mluvčímu vlastní? Proč usilovat o „správnou“ komunikativní kompetenci? Tento tlak může omezovat svobodu projevu, což vede ke ztrátě kulturní identity a osobnosti. 

Je zásadní respektovat rozhodnutí mluvčích, zejména těch z venkova, negramotných či negramotných. Nedostatek znalosti španělštiny neznamená neznalost. Jiné formy vyjádření jsou platné a správné nejen pro jeden kontext, ale pro všechny sociální oblasti. Co bychom to byli za společnost, kdybychom posuzovali nebo nepřipouštěli nezávislé používání jazyka? 

Zkontrolujte letadla co pro vás máme, nebo nám napište na kteroukoli z našich sociálních sítí (@nuevalengua) pro více informací o našem Kurzy španělštiny a kulturní ponoření v Kolumbii.